Caesar a Kleopatra

Caesar a Kleopatra

Vládkyně egyptské říše Kleopatra mručela slastí jako kočka. Podrobovala se právě masáži, při níž jí kleštěnec vtíral do pokožky vonné oleje, jejichž základní součástí byla myrha, lotos, skořice, šafrán a majoránka. Kleštěnec byl odborník v tomto oboru a dokázal smíchat bylinky a květy v tak úžasném poměru, že se z vůně tohoto balzámu dokázala vyvolat ty nejdivočejší myšlenky.

Kleopatřina pleť byla nejen hebká, ale krásně voněla a ona měla dlouho příjemný pocit. Potřebovala chvíli relaxace, protože historické události se na ni valily jako tuny pouštního písku a zaměstnávaly její mysl.

Kleštěnec měl tak něžné a šikovné prsty, kterými se dokázal dotýkat i jejích intimních míst, že to sice nepůsobilo nepatřičně, ale vždycky ji to vzrušilo téměř k nepříčetnosti.

Škoda, že je kleštěncem, ale s tím už se nedá nic dělat, pomyslela si a oddávala se dál něžné masáži. V jednom okamžiku se však téměř neudržela.

„Dost! Okamžitě ze mě sundej ty svoje pracky!“ rozkřikla se. Prudce vstala a přehodila si přes nahé a výstavní tělo lehounkou tuniku.

„Něco jsem udělal špatně, královno?“ strachoval se kleštěnec. Život v Kleopatřině paláci byl velice pohodlný, ovšem jen do té doby, dokud se člověk královně neznelíbil. To byl konec, většinou definitivní. V zákoutích paláce byly připraveny stráže okamžitě vykonat její vůli i uklízeči, kteří po nich tu spoušť museli dát do pořádku.

„Právě, že jsi nic neudělal špatně. Naopak. Ale teď už jdi.“

Tentokrát jsem unikl o fous, říkal si kleštěnec při odchodu.

Kleopatra ještě v sobě nechávala doznívat záchvěvy erotického vzrušení. Mělo to totiž souvislost s tím, co jí vrtalo hlavou. Sám představitel římského státu Gaius Julius Caesar, skvělý válečník a stratég hodlal zavítat do Alexandrie. Egypt stále patřil k mocným říším v severní Africe, ale jeho moc a věhlas už dávno pohasl. A to chtěla Kleopatra změnit. Představovala si, že zamíchá kartami osudu a učiní opět ze své říše světovou mocnost.

Od svých špiclů věděla, že Caesarovo postavení v Římě je pevné, v bitvě u Farsálu porazil svého někdejšího kolegu Pompiea. Tomu se sice povedlo utéct, ale jen do Egypta, kde ho Kleopatřin nevlastní bratr Ptolemaios nechal zabít a uříznout mu hlavu. Tou teď chtěli obdarovat Římana.

Kleopatra však chtěla nabídnout obstarožnímu Caesarovi mnohem víc. Sebe, aby se tak stala krkem, který bude hýbat jeho hlavou. Vymyšlené to měla dobře. Byla nádherná a ochotná splnit stárnoucímu muži jakékoliv přání.

Mělo to však jeden háček. Mimo jiné se jí totiž také doneslo, že se o slovutném válečníkovi tvrdí, …že je každé ženě mužem a každému muži ženou. Teď záleželo, v jakém rozpoložení se v Alexandrii bude nacházet.

Po úvodních státnických formalitách se Caesar sešel s Kleopatrou v jejích soukromých komnatách. Egyptská královna nechala pro tuto zvláštní příležitost vyrobit speciální vonné oleje s těžší vůní, o nichž slyšela, že je Římané rádi používají. Oblékla si velice rafinovanou průsvitnou tógu, odhalující kromě toho nejpodstatnějšího vše, aby tak podnítila na jeho fantazii. Co víc rozpaluje smyslnost, než fantazie?

Vymyslela si to dobře, jenže Caesar jí zkřížil plány, když na schůzku přišel v doprovodu své gardy složené ze samých krásných mladých legionářů. Božský Caesar se pohodlně usadil a víc než o ni se zajímal o svoji gardu. S přibývajícím časem dokonce několikrát nespolečenský zívnul.

Ať udělala Kleopatra cokoli, nesetkalo se to s patřičnou odezvou.

Je to hulvát, který v sobě nemá kousek galantnosti, vztekala se v duchu Kleopatra, i když navenek nedala nic znát. Jiného by už dávno nechala zavraždit. Nakonec, když se zábava začala rozbíhat, se Julius omluvil, že je příliš unavený a odešel v doprovodu dvou gardistů na lože.

„Přeji ti dobrou noc, Gaie. Ráda bych tě zítra pozvala na projížďku po Nilu,“ rozžehnala se s ním. To bylo pozvání, které se nedalo odmítnout.

„Díky, Kleopatro, jen doufám, že nebudu mít mořskou nemoc.“

Když odešel, dala teprve průchod své nespokojenosti.

„Římané jsou úchylní nevychovanci!“

Ale ani dnešní neúspěch ji ještě nedoradil od jejího plánu.

„Do rána napusťte plachtu,“ zazněl její poněkud záhadný rozkaz, ale otroci věděli, že budou celou noc máčet plachtu v růžové vodě. Za lodí s takovou plachtou se nesla úžasná vůně. A vůně rozpalují v mužích touhu.

I Kleopatra použila jemnou růžovou vůni s lehkým nádechem citrónu. Když pak vysvětlila Caesarovi, že se na loď ho garda nevejde, měla ho jen pro sebe.

„Omlouvám se za včerejšek,“ začal Julius rozhovor během plavby. „Ty těžké vůně mě uspaly. Ale dneska mám pocit, že jsem čerstvý jako dubnové jitro. Řekni mi, královno, jak to, že stále cítím tak intenzivní nádhernou vůni růží?“

Kleopatra mu mohla prozradit celkem jednoduchý návod. Ale proč by to dělala?

„Božský, Gaie Julie, ženy mívají svá tajemství, která neprozrazují, ale přesto mají radost, když je muži odhalují,“ prohodila svůdně.

Caesar se znovu zhluboka nadýchl a cítil, jak je mu krásně a že s chutí bude odhalovat Kleopatřina tajemství třeba do konce života. V ten moment se zamiloval jako nezkušený mládenec.

Martin Čáp