Souboj kvůli parfému

Souboj kvůli parfému

Začalo to zcela nenápadně, vůbec nic nenasvědčovalo, že by se z téhle nicotné aférky mohlo zrodit drama, v němž půjde o život. Michael Nareff, jedna z hvězd pařížské Opery se nechal odvézt kočárem ke svému výrobci vůní Jeanu Tillymu.

„Čím posloužím dnes, maestro?“ vítal ho Tilly.

Nareff chtěl parfémy pro své dvě milenky. Mohl si dovolit mít dvě milenky. Byl to svobodný, pohledný chlap kolem čtyřicítky a byl velice bohatý.

„Potřeboval bych znát charakteristiku těch šťastných dam,“ požádal ho voňavkář.

Zpěvák se zamyslel: „Mimi, ta je jako oheň, plná života a energie! Je jí dvaadvacet a tančí s našem souboru. Je impulsivní, aktivní a ke všemu tak krásně a přirozeně prostopášná,“ popisoval se zalíbením svou milou Nareff. Před Tillym neměl tajemství. Naopak rád někdy rád zacházel až k intimním detailům, což starému voňavkáři alespoň na chvíli zvedlo alespoň krevní tlak.

„Tu bych si také nechal líbit, mistře,“ posteskl si zasněně.

„Viola je zralejší žena a proti Mimi je v naprostém protikladu,“ ignoroval zpěvák jeho poznámku. „Je-li Mimi oheň, ona je vodou. Ale takovou tou živou vodou, do níž se s chutí celý ponoříte, a ona vás hýčká a laská na každém kousku těla a stejně tak smyslně, odevzdaně a poživačně přijímá vaše něžnosti. Někdy je Viola jako čistou studánkou, jindy dokáže být mořskou bouří, aby zas za chvíli byla tou laskající, životadárnou tůňkou,“ rozplýval se Nareff a Tillymu se dělaly mžitky před očima. Tohle zažít a klidně může odejít ze zdejšího slzavého údolí… Ještě než mu operní pěvec dopovídal charakteristiky svých lásek, přesně věděl, jaké pro ně namíchá parfémy.

„Pro Mimi to bude lehoučká, ale přesto výrazná vůně po středomořském ovoci, v parfému pro Violu zas budou dominovat těžší prvky, jako je skořice a vanilka… A jak se dámy snášejí, mistře?“ hlesl vzrušeně. Doufal, že Nareff, přidá pár pikantních detailů ze společného soužití nebo alespoň milování ve třech.

„Probůh, pane Tilly,“ zhrozil se na oko Nareff. Byl sice rozeným požitkářem a dovedl si různými kombinacemi sexu přivodit velké vzrušení. Často dokonce snil o tom, jaké by to muselo úchvatné, kdyby měl najednou obě své milenky v loži. Zůstávalo však pouze u fantazie. „Ony o sobě nevědí! Ty by napřed za živa rozsekaly mě a pak sebe navzájem. To by byl takový malér, že by si měla o čem povídat celá Paříž.“

Jen nepřeháněj, tolik ti to zas nebaštím, krotil ho voňavkář v duchu, ale připouštěl, že podobné starosti by mu nedělaly tak velký problém.

Michael Nareff si odnesl své parfémy, které voněly přesně podle jeho přání, až se z nich točila hlava. Však také za ně zaplatil nekřesťanské peníze. Netušil v tu chvíli, na jaké potíže si zadělává.

Nareffovi jeho milenecká bigamie vycházela, protože jeho obě lásky nehrály současně v žádném představení a on sám byl diskrétní. Mezi kolegy se nevytahoval. Gentleman si své lásky užívá a nepotřebuje se s nimi chlubit. Proto jeho vztah s oběma milenkami fungoval bez povšimnutí.

„Mimi, mon cherri, oblékni se teď jen do svých krásných havraních vlasů, které jsou tím nejkrásnějším doplňkem tvého těla,“ šeptal tanečnici vzrušeně a Mimi ho jako vždy potěšeně poslechla. Vůbec jí nevadilo, že ji při tom pozoroval. Naopak, příjemně ji to vzrušovalo.

„Teď zavři oči,“ poručil jí a Mimi v předzvěsti milostného překvapení zavřela oči. Toužebně očekávala, čím ji její milý překvapí. Pro tyhle nečekané chvilky Nareffa zbožňovala. Uslyšela jen takové krátké několikeré zasyčení. Až po chvíli ucítila nádhernou vůni, která se jí vpíjela do těla.

„Zahalím tě do toho nejkrásnějšího hávu, který může mít žena na sobě, když je s milencem. Zahalím tě do vůně parfému,“ uslyšela a otevřela oči.

Ta vůně byla skutečně úchvatná. Zpěvák stál před ní a podával ji flakónek s parfémem. Mimi si od něj zdobenou lahvičku vzala a čichla si k ní… A pak už se jen oddávala milostné vášni.

„Má nejdražší Violo, dneska z tebe učiním bohyni,“ šeptal o několik dní později stejně náruživě své druhé milence v jejím budoáru. Věděl, že tahle slibně znějící slova zaberou na každou ženu.

„Jsem nedočkavá,“ zapředla Viola slastně jako kočka a Michael jí podal flakón s její vůní.

„Nejprve ze sebe svlékni všechno přebytečné, prosím, a zůstaň oděna jen ve své žhnoucí pokožce,“ požádal ji Michael. Takové přání se nedalo odmítnout. Pak i ji navoněl parfémem. „Ta vůně byla stvořena jenom pro tebe, má nejněžnější…“

Obě ženy ho vroucně milovaly. Ovšem téměř ve stejné době si všimly, že voní jinak než obvykle a ke všemu to nebyla pánská vůně. A protože láska v sobě obsahuje žárlivost, začaly Nareffa podezírat. Netrvalo dlouho a sokyně se odhalily. V divadle z toho byl skandál, protože si vjely okamžitě do vlasů. Jenže to neskončilo jen pár fackami a několika články v bulváru. Doba přetékala romantismem. Viola, která byla vášnivou čtenářkou románů Alexandra Dumase, a líbilo se jí, že některé jeho hrdinky jsou aktivnější a emancipovanější než muži, vyzvala Mimi na souboj, což sice nebylo zcela běžné, ale ne zas neobvyklé.

Nepomohla Nareffova snaha vše urovnat bez použití zbraní. Soupeřky se ho nemínily vzdát a každá chtěla jen pro sebe. To měla umožnit smrt jedné z nich. Nareff nechtěl připustit, aby se jedné nebo druhé něco stalo… Přijel dokonce do Boulloňského lesíku, kde mělo k duelu dojít.

Těsně před nimi si zde své účty vyrovnávaly jiné dvě dámy. Jedna hraběnka s komtesou. Komtesa svoji sokyni trefila naštěstí jen do ušního lalůčku, ale půlka ho byla pryč.

„To jste mě raději měla trefit pořádně, madam,“ vmetla jí do tváře zraněná. Hraběnka byla zohyzděna na celý život.

Kočáry odvezly duelantky a Viola s Mimi nastoupily na jejich místo.

„Chápu vaši snahu sprovodit jedna druhou ze světa. Ale považte, co když se netrefíte a budete stejně poznamenány,“ pokoušel se naposled urovnat spor Nareff. Věděl, že z toho mají ženy větší hrůzu než ze smrti. Ale dámy byly neoblomné.

„Tak si dělejte, co chcete!“ rezignoval Nareff. „Jediné, co pro vás mohu ještě udělat, je, že zkontroluji vaše pistole, zda jsou správně připraveny.“

Na to dámy slyšely. Žádná z nich nestála o to, aby jí zbraň explodovala v ruce. Nareff od nich převzal pistole a k jejich překvapení je zahodil do blízkého rybníčku.

„A pro dnešek je po souboji,“ oznámil jim.

Oběma ženám překvapením spadla čelist. Stálo je to mnoho odvahy, aby sem přijely a riskovaly svůj život. Po druhé už se jim nebude chtít. Najednou cítily velkou úlevu.

„A jedem, mé dámy,“ pozval je Nareff, který v nich četl jako v otevřené knize, do svého kočáru a ony, jak byly zvyklé z dřívějška, poslušně nastoupily.

Tragédie se nekonala, ba co víc, splnilo se Nareffovo přání a začali žít společně. Jak dlouho to vydrželi, prameny neuvádějí. Jedno si však Nareff zapamatoval velmi dobře: když má člověk dvě milenky, musí je obdarovávat stejným parfémem.

Martin Čáp

All comments