Místo parfému pekelný stroj

Místo parfému pekelný stroj

Komunisté si na vůně na konci čtyřicátých let nijak zvlášť nepotrpěli. Po oholení stačil řadovým členům Pitralon stejně jako předsedovi jejich partaje a šéfovi vlády v roce 1947 Klementu Gottwaldovi. Ani „štramák“ Rudolf Slánský, který se tak rád nechal fotit se svazačkami, si nedovolil vonět jinak. Dokonce ani komunistický intelektuál Vlado Clementis, jehož beranice trůnící na Gottwaldově hlavě na fotkách ze Staroměstského náměstí z února 1948 zůstala, ale její majitel byl později z oficiálních snímků vyretušován.

To místopředseda vlády za národní socialisty Petr Zenkl a ministr spravedlnosti za tutéž stranu Prokop Drtina byli muži, kteří se na pánské parfémy potrpěli. Zvláště Drtina si potrpěl na upravený zevnějšek a nedal bez nejlépe francouzského parfému pro pány lidově řečeno ani ránu. Byl to člověk značně sebevědomý, dlouhodobý vrcholný politik a věděl, že chce-li mít nad protivníkem morální převahu, je perfektní vzhled a vůně francouzského parfému nezbytností. Sám si parfémy vybíral a nakupoval.

Proto 10. září 1947 způsobily pozdvižení balíčky označené jako parfémy určené Petrovi Zenklovi doručené na stranický sekretariát a Prokopovi Drtinovi přímo na ministerstvo spravedlnosti.

„To nedává smysl,“ pohrával si s divným balíčkem osobní Zenklův tajemník František Ambrož. Povolali bývalého legionáře Spilku, aby se na zásilku podíval.

„Lidi, jděte pryč! To není parfém, je tam pekelný stroj!“ varoval je Spilka po té, co odstranil papír a uviděl odpalovací mechanismus.

Ke stejnému závěru došli i na ministerstvu spravedlnosti. Ještě tu byl balíček třetí adresovaný Janu Masarykovi, který se zatoulal kvůli špatně uvedené adrese.

Rozbíhá se souběžné vyšetřování – policejní a ministerstva spravedlnosti. Zatímco policie ovládaná komunistickým ministrem Noskem žádné poznatky nezveřejňuje a druhý muž KSČ Slánský obviňuje národní socialisty, že si „atentát“ připravili sami, aby získali sympatie lidu, pátrání ministerstva spravedlnosti přináší výsledky. Ty vedou k fanatickému komunistovi Janu Kopkovi z vesnice Krčmaň u Olomouce. Při domovní prohlídce je u něj nalezeno i velké množství zbraní.

Národní socialisté obviňují komunisty, ti zas je, a národ se polarizuje na ty, co věří komunistům a všechny ostatní.

Stále však chybí to nejdůležitější – motiv.

Komunisté tvrdí, že nikomu posílat výbušniny nemuseli, protože to nejdůležitější měli už v kapse. Tím bylo odmítnutí červnové Marshalova plánu, které Československo vzdálilo od Západu i díky hlasům národních socialistů. Nedělejme si dnes o nich tak velké iluze. S komunisty utvořili vládní koalici a šli jim na ruku. Mnozí jejich poslanci měli mnohdy levicovější než komunisté. Drtina s Masarykem se v únoru 1948 nepřipojili k ministrům, kteří podali demisi a umožnili tak Gottwaldovi následný převrat.

Po „parfémovém atentátu“ velice markantně národním socialistům vzrostly sympatie, takže určitý věcný podklad pro tuto teorii by tu byl.

Existuje i další „spiklenecká“ verze – pekelný stroj byl určený jako varování pouze Masarykovi, aby přestal podporovat vyzbrojování mladého státu Izrael a Drtina se Zenklem se s ním pouze „svezli“.

Krčmaňský případ nebyl nikdy objasněn i díky únorovému převratu. Do dnešního dne tak přetrvávají verze, které nebyly ani potvrzeny, ani vyvráceny. Faktem však zůstává, že hlavní podezřelí byli po únoru propuštěni a všichni aktéři podílející se na skutečném pátrání, na svoji činnost krutě po vítězném Únoru doplatili. Byla to odplata za neoprávněné nařčení nebo to ukazuje jako strůjce této „parfémové“ aféry na komunisty.

Jisté je jedno – na dlouhých dvaačtyřicet let jsme se stali zemí, kde parfémy byly přežitkem buržoazie a celý národ byl cítit po „Oživlých květech“ a Pitralonu. Ať na věky zůstane mementem, že ten, kdo nemá rád ušlechtilé vůně rozněcující naši fantazii, nemá rád ani lidi.

Martin Čáp